Literární soutěž

Práce žákyň 5. ročníku, které byly odeslány do literární soutěže s názvem Když je příběh radost číst, aneb Čtení které knihy tě nejvíc pobavilo

Gump, pes který naučil lidi žít

Doporučila bych knížku „Gump, pes který naučil lidi žít“, od spisovatele Filipa Rožka.
Knížka se mi natolik zalíbila, že se pro mě hned stala knížkou číslo 1, protože je o zvířátkách, která neměla lehký osud, ale stejně to zvládla. Není jen o pejskovi Gumpovi, ale i o jiných pejscích s nelehkým životem.
Gump je pejsek, kterého v popelnici našel bezdomovec Bedřich. Společně s Bedřichem si žili ti dva krásný život, dokud se nevrátila Dáša. Dáša je Bedřichova přítelkyně, která začne vyvádět hned, jak zjistí, že má doma špinavého čokla! Pár dní se zdá vše v naprostém klidu a pořádku.
Jednou v noci však Dáša naložila Gumpa do vlaku, který měl právě odjíždět neznámo kam. Její úmysl byl jasný. Zbavit se nepohodlného chlupáče.
Gumpovi se naštěstí podařilo z vlaku uniknout, ale to už byl desítky kilometrů od domova. Gump věděl jen jedno, a to, že musí běžet.
Při cestě za Bedřichem se nejdříve dostal do útulku, odkud si ho vyzvedla rodina, která ho připoutala řetězem k psí boudě. Od ní se mu podařilo také utéct. Dostal se i na veterinu, kde si odpočinul od strastiplné cesty za páníčkem.
Potom chvíli bydlel i u jedné dívky, Kristýny, která si ho však nemohla nechat kvůli svému bývalému příteli, protože by mohl Gumpovi ublížit. Musela tedy Gumpa dát svému bratrovi.
Ze začátku spolu ti dva moc nevycházeli. Gump si chtěl hrát, běhat a skákat, ale jeho nový páníček stále seděl jen u počítače a pracoval. Byl natolik zaujatý svou prací, že ani skoro nic nejedl. Jenom ty svoje oříšky. Tak mu Gump začal říkat Oříšek.
Gump si dal za úkol, že musí páníčka naučit žít. Všiml si, že se Oříškovi líbí jedna dívka, pejskařka. Aby dívku zaujal, musel se stát také pejskařem. Nejdřív jenom hrál, že ho Gump zajímá, ale nakonec se mezi nimi vytvořilo nerozlučné pouto.
Oříšek se konečně naučil žít !
Knížku bych doporučila nejen pejskařům, ale i těm, kteří umí žít.

Autor příspěvku: Aneta Mrázová

Hraničářův učeň

Knižní sérii „Hraničářův učeň“ napsal australský spisovatel John Flanagan pro svého dvanáctiletého syna, aby ho přilákal ke čtení. Série obsahuje celkem 16 dílů a byla přeložena do mnoha jazyků.
Jednotlivé knihy postupně odhalují příběh, jak se sirotek z opatrovny hradu Redmontu stane slavným hraničářem, jménem Will Dohoda. V příbězích zažívá spoustu dobrodružství se svými kamarády Horácem, Elis, učitelem Haltem a Evanlin (korunní princeznou Kasandrou). Díky svým přátelům Will postupně získává pocit, že někam patří, a že ho někdo má rád.
První díl knižní série se nazývá „Rozvaliny Gorlanu“. Hlavním hrdinou příběhu je Will, kterému je 15 let. Má velké obavy, protože se blíží den, kdy si bude muset zvolit svoji budoucnost – bude si muset vybrat svoje životní povolání u jednoho z mistrů. Will by se moc rád dostal do bojové školy, a je velice zklamán, když je odmítnut z důvodu jeho malého vzrůstu. Naštěstí se však Willa ujme slavný hraničář Halt. Pro Willa je to obrovské překvapení a velká čest.
Hraničáři jsou zvláštní jednotka ve službách krále. Mají velký respekt. Jejich hlavním úkolem je chránit království před zločinci a nájezdníky z cizích zemí. Obyčejní venkované si dokonce myslí, že hraničáři jsou kouzelníci, protože mají jen těžko uvěřitelné schopnosti.
Ve skutečnosti to ale nejsou žádná kouzla. Svoje dovednosti získali hraničáři tvrdým tréninkem a každodenním nácvikem bojových a obranných technik. Hraničáři dokáží bleskurychle střílet z luku, vrhat nožem, obratně jezdit na koni, stopovat zvěř či nepřítele zcela bez povšimnutí, prohlédnout každou zákeřnou léčku a v každé situaci si umí zachovat chladnou hlavu.
Příběhy jsou napsané velmi poutavě, často jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Jsou plné dobrodružství, ale také přátelství a legračních situací. Jsou velmi napínavé, někdy až strašidelné, ale vždy dobře dopadnou. Líbí se mi, že ne vždy dokážeme v příběhu odhadnout, co se přihodí. Také se mi líbí to, že každá kniha vypráví úplně jiný příběh v jiném prostředí. Můj oblíbený příběh „Kalamář a dýka“ jsem četla hned několikrát, ale vracím se opakovaně i k dalším příběhům.
K této knize jsem se dostala díky školnímu projektu, který mě velmi zaujal, a tak jsem knihu začala číst. Jediná věc, která se mi nelíbí, že příběh zatím není zfilmovaný.
Doporučila bych ji všem čtenářům, kteří mají rádi dobrodružné knihy.

Autor příspěvku: Pavla Dobrá