Každý den přemýšlím o tom, zda svoji práci děláme dobře. Toť otázka. Za svých více jak 30 let práce ve školství nastalo mnoho změn. Přechod na rámcové vzdělávací programy, inkluzi, přibyla administrativa, ale stále je pro nás pedagogy, kteří působí na naší škole nejdůležitější správný přístup k dětem a žákům. S tím souvisí nejen výchova, ale i vzdělání. Jak všichni dobře víte, první krůčky našich dětí vedou do mateřské školy. Někdo řekne, tam si jenom hrají, chodí na procházky. Opak je však pravdou. Právě tady ti nejmenší získávají první návyky a zkušenosti s věcmi kolem sebe. Ten proces přechodu na první stupeň je velmi náročný a hlavně důležitý. K tomu, aby získaly právě tyto dovednosti a zkušenosti jsou vedeny skvělým pedagogickým týmem v MŠ. A věřte, že nám trvalo opravdu dlouho a stálo nás to mnoho sil, než jsme takové prostředí pro naše nejmenší vytvořili. Dnes máme paní učitelky, které jsou vstřícné, chápající lidskou dušičku a hlavně zodpovědné ve své práci. Jsou nadšené pro práci, nebrání se novým metodám, ani práci nad rámec svých povinností. Do školy přechází děti připravené. Výhodou určitě je i ta skutečnost, že děti se znají, v průběhu docházky v MŠ se pravidelně setkávají jak se žáky na 1. stupni, tak s pedagogy. Ten další krok pro ně je už mnohem náročnější. Začínají mít povinnosti. A já se ptám. Neklademe na naše děti velké nároky? Nezatěžujeme je věcmi, které jsou nepodstatné. Nemyslím. Jsme škola vesnického typu, škola málotřídní. Nikdy jsem nepůsobila na velké škole, ale pouze na škole tohoto typu. Určitě bych neměnila. Práce na takové škole je náročná, doslova a do písmene, ale je naplňující. Je prostě skvělé, když vidíte, co dokáží vykouzlit ze svých úst, jaké práce vytvoří a postupně rostou, jak se říká do krásy. Vyspívají nejen po stránce fyzické, ale hlavně psychické. Máme mnoho žáků, kteří jsou nadaní v hudbě, zpěvu, navštěvují mnoho kroužků zaměřených na pohybové hry, věnují se sportu, někteří dokonce i reprezentačně. Jsou mezi nimi i ti, kteří pracují na nejmodernějších technologiích, tvoří nádherné slohové práce. A tito žáci, kteří projdou , jak se říká našima rukama pokračují dál, pokračují většinou na 2. stupni v Přešticích. I tady se skvěle zařazují do pro ně opět nového prostředí, poznávají nové spolužáky, kamarády a pedagogy. Právě s přeštickou školou máme pravidelný kontakt a jsme informováni nejen o prospěchu žáků, ale i o jejich úspěších. Věřte, že právě žáci horšické školy, ač jsou z malé školičky, dosahují výborných, někdy až úžasných výsledků. Nejen za účast v olympiádách, ale i za umístění v krajských soutěžích, dokonce i celostátních. Mnozí rodiče namítnou, ale naše holka to má dáno do vínku. Ano, ale škola se snažila o rozvoj těch schopností, motivovala ho pro práci a snažila se o to, aby mnoho věcí dělalo s láskou a zaujetím. Potom mohou děti dosáhnout opravdu takových cílů. Vychovali jsme mnoho dětí, které nás dnes oslovují v Plzni a okolí. Dnes jsou to inženýři ekonomie, analytici, manažeři, architekti, učitelé. Samozřejmě byly a jsou mezi námi i děti, které nás překvapovaly svojí zručností. Dodnes naší škole pomáhají, vždycky nám vyjdou vstříc a mnohdy za svoji odvedenou práci nechtějí ani odměnu. To vše je pro nás velkou inspirací do dalších let. Mohla bych pokračovat dál a dál. Co je pro nás pedagogy nejdůležitější? Vychováváme děti k tomu, aby se dokázaly v životě o sebe postarat, aby se co nejlépe uplatnily ve svém výběru povolání. A k tomu všemu je asi důležité, abychom dětem vytvořily prostor pro jejich kreativitu, aby se u nás cítily dobře. Snažíme se o to, abychom vychovali slušné lidi, kteří budou v životě nejen úspěšní, ale hlavně vzorem pro své děti a budoucí generace.
Jana Tolarová
