Nastala dlouho a netrpělivě očekávaná akce. Výprava s delší dojezdovou vzdáleností. Taková, jakou jsme s dětmi ještě neabsolvovaly. A tak plny očekávání a s přáním hladkého průběhu cesty jsme hned ráno opustily naši školku. V zájezdovém autobusu nás vítala posádka v dobré náladě. Naši partu totiž doplnili kamarádi z MŠ Borovy se svým doprovodem. Cesta příjemně ubíhala a poměrně brzy nás pan řidič zavezl do cíle. Na letiště v Praze k terminálu 3. To byla naše cílová stanice. A dobrodružství už létalo vzduchem. V terminálu se nás ujala paní Milena, která nás seznámila s organizací exkurze. Prošli jsme všichni rentgenovým rámem a napětí v nás rostlo. Samozřejmě se mezi námi našlo několik jedinců, kteří museli podrobit svá zavazadla důkladnější kontrole. Proč tomu tak bylo netušíme. Technika zkrátka vyhodnotila i to sebemenší možné nebezpečí. Vše ale dopadlo dobře a všichni jsme mohli projít do přilehlých prostor. Po kontrole jsme nastoupili do vyhlídkového autobusu. Paní Milena si vzala slovo a za doprovodu jejího komentáře začala jízda po rozsáhlém areálu letiště. Pan řidič nás vezl kolem hangárů s technickým zázemím. Také kolem míst, kde má základnu policie. Viděli jsme převážení letadel, výjezd techniky čistící ranvej a zaparkovaná letadla různých velikostí. Z malé vzdálenosti jsme viděli start policejního vrtulníku z pojízdné plošiny a nestačili jsme se divit, nad vším tím pohybem a ruchem. Tu něco převáželi, jinde zase nakládali cestujícím kufry a vše se zdálo být dokonale sehrané. Naše průvodkyně najednou začala mluvit o ohrádce a my vůbec netušili, co bude následovat. Najednou náš autobus mířil po spletitých cestách směrem dál od budov a my se ocitli mezi ranvejemi. Tam stála ohrada. Do ní jsme všichni vstoupili, jako nějaký ohrožený druh. A dobrodružství pokračovalo. Během několika minut jsme byli svědky přistání a vzletu desítek letadel různých leteckých společností z Evropy i mimo ni. Děti běhaly z jedné strany ohrady na druhou a snažily se vyrovnat rychlosti letadel, což bylo samozřejmě nemožné. Přistávající letadla za sebou nechávala oblaka dýmu a paní Milena nám vysvětlovala, jak každé letadlo nechá na dráze desítky kil ze svých pneumatik a také jak přistávající letadlo má vždy přednost před vzlétajícím. Vyprávěla vše s takovým zapálením, že nikdo nepochyboval o její vášni k letadlům, kterou sama v závěru přiznala. Byl ale čas se opět přesunout blíže k halám letiště. Tam jsme projížděli kolem zaparkovaného letadla, ke kterému právě s dokonalou přesností přijížděl pohyblivý nástupní most. Oba piloti letadla si nejspíš v tu chvíli všimli našich výrazů úžasu, a tak nás pozdravili mávnutím a rozsvícením světel. V ten moment si každý z nás připadal velmi důležitě. Naše poslední cesta vedla na hasičskou základnu. Hasiči totiž mají na letišti také své místo. Viděli jsme zde hasičskou techniku, automobil s názvem Panther, který je určený pro aktivní zásahy především při požárech na letištích. Jeden z hasičů nám také ukázal sjezd po tyči přímo do garáže a zapůjčil dětem zásahovou přilbu, kterou si všechny rády vyzkoušely. Naše exkurze se chýlila ke konci. Nastal čas poděkování, loučení a přesunu k našemu autobusu. Krátce po poledni jsme opustili letiště. Cesta do školky opět ubíhala hladce a v brzkých odpoledních hodinách si maminky mohly vyzvednou své děti. Věříme, že tento výlet zanechal ve všech zúčastněných nezapomenutelné vzpomínky.
Magda a Dana
