Author: Ivan52vQNAs.K852vQN52vQNAs.K852vQN

Každoročně poslední týden před Vánocemi je ve škole tak trochu jiný. Je prosycen nedočkavostí, vůní jehličí a blížícím se Štědrým dnem. Děti spolu často hovoří o tom, jaké dárky by si přály pod stromkem, jaké druhy cukroví už mají doma napečené, kdo bude mít kapra či smažený řízek. Aby jim předvánoční čas ve škole lépe utekl, a to nejlépe zábavnou formou, proběhl dne 19.12. ve 2. ročníku projekt s názvem Vánoční rozjímání. A proč právě rozjímání? Žáci toto slovo neznali, a tak jsme si jej vysvětlili – na chvilku zastavit svou mysl, zapřemýšlet, co jsme v tomto roce zvládli dobře, co se nám nepovedlo, ale i komu jsme ublížili či pomohli….. Rozjímali jsme i nad dvěma vánočními příběhy, hlavně nad tím, že nejen v předvánočním období, ale po celý rok by si lidé měli pomáhat, být k sobě ohleduplní, vážit si svých kamarádů …..V průběhu dopoledne plnily děti i vánoční úkoly, některé daly opravdu zabrat. Dozvěděly se také, jaké pokrmy se na Štědrý den jedly v různých částech naší vlasti, proč se zdobí stromek, proč věšíme jmelí, jaké dárky dostávali naši předci. Škoda jen, že dost žáků kvůli nemoci chybělo.

Pavla Nohavcová

Dnes ráno 5.12. přišly některé děti do školy natěšené a některé naopak se strachem. Dnes totiž chodí Mikuláš, čert a anděl. Před naším velkým očekáváním, než uslyšíme z chodby cinkání řetězu a pak někdo zaklepe na dveře jsme si něco nejprve o svátku Svatého Mikuláše pověděli. Každý jsme dostal pracovní list o Mikuláši, čertech a anděli. 2.-3. ročník měli některé úkoly o malinko těžší, než 1. ročník. Všichni vše zvládli vypracovat moc hezky. Natolik jsme se do úkolů zabrali, že jsme úplně zapomněli ,, Kdo, že to dneska chodí?“ Najednou jsme uslyšeli z chodby zvonění, rachot ale i dupot. Všichni jsme se polekali a hned jsme věděli, že už na nás jdou! Usadili jsme se ve třídě na koberec a poslouchali jsme Mikuláše, jak čte z knihy hříchů. Pár zlobivých hříšníků se tam od nás našlo. Děti Mikulášovi slíbily, že už budou hodné a tak si letos čerti nikoho neodnesli do pekla. Společně jsme přednesli básničky a za odměnu jsme dostali mlsné ale zdravé balíčky. S návštěvou z Pekla a Nebe jsme se rozloučili a na památku jsme se s nimi zvěčnili na společném fotu. Tak se uvidíme opět za rok. ,,Budliky, budliky!“

Ivana Kastlová

Kocourek Modroočko je malé kotě, které se teprve učí pořádnému kočičímu životu. Jeho průvodcem je učený Bělovous Zrzunda a krásná kočka Zelenoočka. Postupně zjišťuje, jak dovede být ten „opravdový“ kočičí život zajímavý, někdy trochu krutý, ale především krásný. Na svém prvním výletě potkává různá zvířátka- křečka, krtka, králíka, psa, myši a různé kočičí kamarády. On i děti tak mohou poznávat jejich zvyky, chování, místa, kde žijí, čím se živí ale také jak se k nim chová člověk.
Na tento krásný příběh se jeli podívat žáci naší školy. Musím Vám o nich povědět jen samou chválu. Díky jejich poslušnosti při cestě centrem Klatov jsme stihli přijít do divadla už při prvním zvonění. Ve velmi hlučném sále žáci z Horšic vynikli ukázněností a spořádaným chováním. Představení ocenili hlavně ti nejmenší.
Věřím, že i ti větší ocenili výlet za kulturou a odnesou si do života krásný zážitek.

Štěpán Peterka

Happening Jsem laskavec osmým rokem motivuje děti ve věku od 3 do 18 let, aby si vyzkoušely, jaké to je dělat dobro a rozdávat radost kolem sebe. Na základě zkušeností a zpětné vazby od učitelů, vychovatelů a dalších pedagogických pracovníků se totiž potvrdilo, že “procvičování” laskavosti pomáhá zlepšovat spolupráci, vztahy i náladu v kolektivu.
A co se v mládí naučíš, dál v životě jako když najdeš!
Proto se každý rok zapojujeme do tohoto projektu a letos tedy s 1. a 3. ročníkem jsem odstartovali v měsíci září plnění laskavých skutků a přání. Hlavním naším úkolem však bylo vybrat si laskavost, kterou bychom mohli zažít. Vybrali jsme si úklid. Tentokrát jsme pomohli paní uklízečce Zdeničce vysypat a roztřídit všechny odpadkové koše a zamést v prostoru vchodu do školy. Žáci obou ročníků zvládli tento úkol na jedničku. Nikdy byste nevěřili, jak poté kontrolovali ostatní, zda si očistili obuv, nebo kam hodili odpadky. Jsem ráda, že se takových akcí jako Jsem laskavec zúčastňujeme a plníme každý rok. Jen tak se naučíme vážit si práce jiných lidí a dělat radost ostatním.

Jana Tolarová

V sobotu 30. 11. jsem společně s vnoučaty a manželem navštívila Vánoční jarmark, který se konal již druhým rokem na školní zahradě v Horšicích. Netušila jsem však, že altán bude již ve 14, 05 skoro prázdný. To samozřejmě přeháním, ale vím, že rodiče a někteří přátelé školy donášeli do školy krásné výrobky v průběhu celého týdne a bylo jich opravdu obrovské množství. Samotné organizátorky, ing. Lenička Krejčí a Janina Plášilová byly mile překvapené, co výrobků bylo doneseno a jak rychle se prodaly. Nevím přesně jak vznikl ten nápad pořádat jarmark a výtěžek z něj darovat naší školičce, ale jsem za to moc ráda. Obě organizátorky společně se svými rodinami a další zastupitelé obce této akci věnují opravdu mnoho úsilí a samozřejmě času. Nesmírně si vážím jejich nadšení, snahy a radosti z dobrého výsledku. Jsem moc ráda, že kolem nás jsou lidé, kterým není život a dění v naší školičce lhostejný. Také chci moc poděkovat rodičům, prarodičům a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na tvoření a výrobě vánočních dekorací. Výtěžek z jarmarku v letošním roce překvapil snad každého.
Základní a Mateřská škola obdržela obdivuhodných 35 763,- Kč. Děkujeme za pomoc. Částka z posledních tří jarmarků bude věnována na zakoupení houpačkové sestavy na školní zahradu.

Jana Tolarová