Author: Ivan52vQNAs.K852vQN52vQNAs.K852vQN

Řekněme si to na rovinu. Téměř každý. My ve školce však dobře víme, že jsou čerti na světě proto, aby byl pořádek. A tak se jich bojíme jen tak akorát, když nás někde překvapí, ale rozhodně ne v kině. To jsme s dětmi navštívily v Přešticích v KKC a v rámci Juniorfestu zhlédly pohádkovou sérii „Kdopak by se čertů bál 2“. První díly pohádky už děti dobře znaly z Večerníčku, a tak se těšily na další příběhy čertíka Trdlíka, dědy Černoprska a jejich kamarádky Rozárky. Opět tito hrdinové napravovaly hříšníky, aby věděli, že se zlé skutky nevyplácí. Vše ale vždy dobře dopadlo. Promítání se také zúčastnil samotný pan režisér Jiří P. Miška a autor hudby pan Zdeněk Barták. Řekli dětem několik slov o vzniku této pohádky a na závěr si společně se všemi zazpívali hlavní píseň. Dětem se všechny příběhy velice líbily, a tak oběma autorům poděkovaly velkým potleskem. Rozhodně se nikdo nebál a jestli ano, tak opravdu jen trošičku. A tak tedy na rozloučenou: „Budly, budly, budliky…

Magda a Dana

Po delší odmlce jsme s dětmi navštívily svíčkárnu Rodas v Liticích. Již při vstupu nás pohltila příjemná vůně linoucí se celým prostorem. Vřele nás přivítali zaměstnanci svíčkárny, kteří vysvětlili dětem, jak pracovat s voskem a ostatním materiálem. Děti se pak s chutí pustily do práce a všude kolem pracovních pultů to vypadalo jako ve včelím úlu. Děti si samy organizovaly svoji práci a každé z nich perfektně vědělo, co má dělat. Práce šla všem pěkně od ruky a brzy se dětem plnily košíky krásnými výrobky. Ty byly vskutku vydařené a radost z nich se odrážela v dětských tvářích. A co všechno děti vyrobily? To nemůžeme úplně prozradit. Některé výrobky si děti hned odnesly domů, ale ty ostatní se teprve stanou milým voňavým překvapením.

Magda a Dana

Hrátky do mateřské školy patří a takové, při kterých od smíchu bolí celé tělo, tak ty obzvlášť. A přesně tak tomu bylo první úterý měsíce listopadu, kdy naši školku navštívil pan Slávek Boura. Přivezl k nám svůj originální interaktivní program s názvem Logohrátky. Pozornost dětí si získal okamžitě svým přátelským přístupem. Děti se se zápalem zapojily do nabízených aktivit a to díky skvělé motivaci. Procvičovaly jazýčky, rozhýbávaly mimické svaly a rozvíjely své řečové schopnosti. Třídou se ozýval bujarý smích, protože některá cvičení vypadala opravdu komicky. Pohled na kamaráda, který špulí pusu do klaunských obličejů, totiž vždy spolehlivě každého rozesmál. A tak se celý program nesl v duchu příjemné atmosféry, při které se děti mnohému naučily.

Magda a Dana

Vyletěl si pyšný drak, vyletěl až do oblak… Tak se zpívá v jedné písničce, kterou si broukaly děti ve školce. Blížila se totiž dětmi oblíbená zábava spojená s podzimem – drakiáda. Ta letošní připadla na čtvrtek 24. října 2024. Od začátku týdne si děti ve školce všímaly počasí víc, než kdykoliv jindy. Poctivě každý den přiřazovaly symboly počasí do kalendáře, ale bohužel povětrnostní podmínky nebyly celý týden nakloněny k této atrakci. V den konání akce se však rázem všechno změnilo. Větrno, bez deště – ideální podmínky pro pouštění draků! V odpoledních hodinách jsme se všichni sešli na kopci „Hůrka“ v Horšicích. Do běhání se zapojili i rodiče, kteří tak pomáhali svým dětem vychutnat si ten pocit, kdy drak poprvé vzlétne. A věřte, že tentokrát to byla přehlídka vznášedel skutečně velkolepá! Děkujeme všem malým i velkým účastníkům, že s námi strávili jedno podzimní odpoledne a budeme se těšit na příští ročník drakiády.

Dana a Magda

Říjen v naší školce patří podzimním plodům našich zahrad, sadů a polí. A právě sady jsme měly letos možnost s dětmi navštívit. V pátek 11.10. 2024 nás autobus odvezl do nedalekých Nebílov, které jsou sadařskou obcí s dlouholetou tradicí. Zemědělská společnost Lukrena a.s. zde na tuto tradici navázala a věnuje se sadařství. V areálu sadů nás přivítala paní Markéta Jungová zavedla nás do technického zázemí společnosti. Navštívily jsme prostory moštárny, kde na nás čekala paní Andulka, která s přehledem obsluhovala moštovací zařízení. Ukázala nám celý proces vzniku lahodného nápoje – moštu. Dále děti viděly prostory sušárny ovoce a velké barely plné křížal, jež s vtipem nazývaly žížalami. Naše kroky pak vedly sklady plnými těchto jablečných a hruškových „žížal“ a moštu, jehož chutě ze školky dobře známe. Ani si nedokážete představit tu vůni, která byla všude kolem nás. Všude bylo voňavo a sladko. Nejsladší část exkurze však byla ještě před námi. Paní Markéta nás zavedla do místní prodejny, kde pro nás připravila posezení s ochutnávkou jablek, křížal a moštu. To bylo teprve něco pro všechny mlsné jazýčky. Nechyběl přípitek, jak jinak než čerstvým moštem, ochutnávka tří druhů jablek a jablečných a hruškových křížal. Pak už nastal čas loučení s naší milou hostitelkou, foto, procházka mezi jabloněmi a kochání se výhledy po okolí před naším odjezdem do školky. Tam jsme dorazily s příjemnou únavou, doslova sladkými úsměvy a bohatší o další vědomosti. Nyní už děti ve školce vědí, když pijí mošt, že jej s láskou připravuje paní Andulka. A i za dalšími ovocnými dobrotami se ukrývá pilná práce pracovníků sadů. Děkujeme za krásné dopoledne naší skvělé průvodkyni Markétě a paní Báře Tolarové za zprostředkování této exkurze. Moc hezky jsme si s dětmi tento den užily.

Magda a Dana

Čtvrteční dopoledne 10. 10. 2024 patřilo ve školce policistům z obvodního oddělení Přeštice. Ti nás navštěvují pravidelně, a tak by se dalo říci, že jsou z nás již staří známí. A i když to mnohdy vypadá, že se jedná o služební výjezd se zákrokem, protože většina dětí si nechá nasadit pouta, tak má jejich návštěva vždy pouze preventivní charakter. Tentokrát se tak trochu role policistů a našich svěřenců obrátili. Policisté byli totiž doslova vyslýcháni a čelili zvídavým otázkám. Děti i žáci se velmi aktivně zajímali o náplň práce policistů a při tom si také ověřovali své dosavadní znalosti z oblasti jejich bezpečí. Po besedě následovala praktická ukázka s tolik oblíbeným nasazováním pout a pořizováním otisků prstů. Na tyto aktivity se vždy vytvoří velká fronta, a to bez rozdílu věku. Ale není se čemu divit, kdo by si v průběhu dětství alespoň na chvilku rád nehrál na „policajty a zloděje“. Poté si děti vyzkoušely část výstroje, především zásahové helmy. Je obdivuhodné, co vše musí policisté zvládnout a jak všestranní musí být. Už jen samotná helma vážila více, než bylo zdrávo a udržet v nasazené helmě rovnováhu nebylo vždy jednoduché. Možná ale dobře, že si ji všechny děti chtěly vyzkoušet. Alespoň si lépe představily vynaložené úsilí každého policisty a uvědomily si hodnotu tohoto povolání. Na závěr nám na rozloučenou zablikal maják a zazněla siréna služebního vozidla. Děkujeme týmu policistů za tolik přínosné setkání a za dárky, kterými děti obdarovali.

Magda a Dana