Author: Ivan52vQNAs.K852vQN52vQNAs.K852vQN

Ve čtvrtek 29. května navzdory deštivému počasí, do kterého jsme se ráno probudili, jsme s našimi žáky z 1.- 5. ročníku vyrazili na školní výlet. Kam jsme to vlastně jeli? Do ráje na zemi… Tedy do zážitkového parku Zeměráj.
Na místo, kde se skrývá kousek naší dávné historie, poučení, ale i zábava.
Po vřelém přivítání, krátkém odpočinku a svačince po cestě autobusem, nás průvodkyně dovedla k malé osadě. Zde se nám věnovaly dvě její obyvatelky. Jedna veselá, druhá bylinkářka, z které vyzařoval takový respekt, že děti ani nedutaly a tiše poslouchaly. A když učitele nazvala pouhými Čumiteli, ani oni neprotestovali. Od ní jsme se dozvěděli, jak taková osada vzniká, jak staví domy. Kde pečou chléb, kde je střed osady, nebo jak si vyrábí hliněné nádobí, či oblečení. Vše s úctou k přírodě. Paní Bylinkářka se dokonce rozhodla nám provdat Terezku za nejbohatšího obyvatele osady. Ale my ji nedali.
Přišlo mi, že v osadě jsme strávili jen chvilinku, a už jsme byli odbedeni průvodkyní na další stanoviště. Zde si děti z hlíny vyrobily amulety, podobné těm, co si vyráběli naši předci. Zároveň si děti prošly bludiště z kůlů a šipkové bludiště, které bylo opravdu zapeklité, pokud jste si nepřečetli návod jak jím projít. Dál zde bylo pár hlavolamů a hádanek na vyluštění.
Když měli všichni amulety hotové, opět si pro nás přišla průvodkyně a odvedla nás na hřiště s prolézačky, pískovištěm. Hned vedle si děti mohly projít ptačí stezku. Poslechly si krátkou říkanku o ptačkovi, kterého pak hledali v korunách stromů. Někteří ptáčci byly opravdu dobře schovaní.
Teď už nás čekalo poslední stanoviště. Stezka bosýma nohama. Ale ještě než jsme se na ni vydali, tak jsme se na to pořádně posilnili svačinami od našich maminek a paní kuchařek ze školy. Zároveň jsme využili i chvilku času k nákupu suvenýrů. A ještě že tak, protože najednou začalo hrozně moc pršet.
Když přestalo pršet, přisla pro nás paní průvodkyně a konečně nás odvedla na bosou stesku. Všechny děti a pan učitel Štěpán byli stateční a šli celou stezku opravdu bosí. Projít celou stezku byl po dešti opravdu zážitek. Všichni byli mokří, zabahnění a skučeli, že je to bolí. Ale když došli na konec stezky, všichni křičeli: „Ještě jednou!“
Na to už bohužel nebyl čas. Nohy umýt, usušit, obout a hurá do autobusu a domů!
Výlet to byl opravdu vydařený a hlavně, že se nám umoudřilo počasí a my si mohli výlet užít naplno.

Nathalie Protivínská

V pátek 16.5. do Horšic přijela paní Lucie Endlicherová z Centra Pochodeň. Tato organizace již téměř 10 let navštěvuje třídní kolektivy po celé republice a pomáhá budovat ve třídách dobré klima. Paní lektorka nás výslovně žádala, abychom nezasahovali do programu žádným způsobem.
První a druhý ročník se vžil do role vyšetřovatelů. Ve skupinkách vyšetřovali konfliktní situace, na které mohou v běžném životě narazit. Dotkla se s dětmi témat jako vzájemné obviňování, toho co dělat, když si s někým nerozumí nebo jim není sympatický apod. Povídaly si o tom, jak posilovat vzájemnou důvěru a jak spolu vycházet. Děti dostaly od paní lektorky pochvalu za skvělou spolupráci a vzorné chování.
Chváleni byli také žáci třetího, čtvrtého a pátého ročníku. Jejich program byl zaměřen na spolupráci. Někomu práce s někým jiným vyhovuje, někdo pracuje rád sám. Všichni si zkusili nějakou formu spolupráce a ani ti, kteří nespolupracují rádi, měli ze společné práce dobrý pocit. Všem aktivitám dávala paní lektorka volný průběh a nechala na dětech, jak proběhne domluva. Dětem se dařilo rozdělit si role ve skupině a i plnění samotných úkolů se událo v přátelské atmosféře.
Někdy se nám podaří rozzlobit se na děti, ale v pátek bylo krásně vidět, jaké jsou v horšické škole skvělé děti.

Štěpán Peterka

Ve čtvrtek 15. 5. nám sluníčko hřálo a tak nám nic nebránilo v tom, abychom se vydali na výpravu za lesními skřítky. Ti nám připravili krásnou a tajuplnou stezku plnou hádanek, úkolů a kvízů. Nesměla chybět ani dobrá nálada a chuť něco zábavného a naučného splnit. Cesta začala hned u vchodu do školy, kde se ve velké obálce skrýval první pokyn od skřítků. Nikdo ještě netušil, že se vydáme po stopách skřítků bez čepiček, které skřítkům vzala duha, bouřka, vítr a sluníčko. Děti měly za úkol po cestě nasbírat všechny čepičky a skřítky, kteří se objevili a ještě plnit další úkoly, vztahující se k přírodě. Skřítkové nás zavedli až do lesa nad Janečkovými, kde jsme výpravu zakončili stavěním domečků pro skřítky a různými příběhy o zvířátkách, které jsme prožili na vlastní kůži. Doufáme, že takových krásných dnů nás v průběhu května a června potká ještě mnoho.

Jana Tolarová

Dnes 9.5. k nám do školy přijeli dravci a sovy ze sokolnictví Šporer. Děti byly rozděleny do dvou skupin 3., 4., 5. ročník a MŠ a 1. ročník. Děti se dozvěděly o životě sov a dravců. Pro děti bylo zajímavostí, který dravec je největší a který je nejrychlejší ve světě a u nás. Několik dětí uhádlo latinský název Výra velkého Bubo, Bubo. Během vyprávění děti viděly dravce i za letu. To byl pro všechny velký zážitek. V závěru jsme si dokonce zasoutěžily o drobné ceny a to o pírko ze Sokola nebo o přívěšek na klíče s fotkou dravce nebo sovy. Na dětech bylo opravdu vidět, že se jim program velice líbí a zajímá je to, jelikož se víc a víc přibližovaly k vystaveným dravcům. Můžu říct, že dnešní dopoledne jsme si všichni užili a těšíme se opět na příště.

Ivana Kastlová