Author: Ivan52vQNAs.K852vQN52vQNAs.K852vQN

Stopovaná v Příchovicích

Již se stalo tradicí, že pořádáme pro děti společně s MŠ Příchovice stopovanou s hledáním pokladu. Každým rokem se střídáme s příchovickou školkou s organizací. Tentokrát hledaly poklad děti z naší mateřské školy. A tak jsme se v pátek 14. 6. 2024 vypravily s veselou náladou a s batůžky na zádech linkovým autobusem směr Příchovice. Tam jsme se dočkaly vlídného přivítání a sladkého občerstvení v podobě muffinů a ovoce. Po výborné svačině jsme se mohly pustit do zahájení akce.
Za ladných tónů přitančila do herny lesní víla, která měla spoustu práce s úklidem lesa. S tím vším jí pomáhalo pět skřítků. Ale ten poslední, skřítek Nezbedníček, který nejenže dělal místo úklidu samou neplechu, on se také ztratil. Naším úkolem bylo všechno dát do pořádku a skřítka Nezbedníčka najít. Na vyznačené trase nás čekalo celkem 5 úkolů. Cestu nám ukazovaly šipky i fáborky a dopisy byly ukryté v barevných obálkách. Při plnění úkolů děti zažily spoustu zábavy a legrace. Zdolávaly různé překážky, z přírodnin stavěly domečky pro hmyz, jmenovaly zvířata a jejich mláďata, která viděly v tamní mini zoo, vytvářely louku kresbou květin na chodník a při tom všem si zpívaly pěkně do kroku. Cesta nás zavedla na hřiště, kde nás čekal poslední úkol – najít poklad. Pod nejvyšším stromem, pod širokými větvemi se schovávala veliká krabice. Hurá, poklad se našel! Děkujeme paním učitelkám a provozním zaměstnancům z MŠ Příchovice za skvělou organizaci celé akce, za výborné pohoštění a příští rok v naší mateřské škole AHÓÓÓJ!

Dana a Magda

Krásné dopoledne

V pátek 14. 6. 2024 jsme vyrazili na plánovanou návštěvu do Vytouně. Naše kroky vedly na farmu rodiny Pašků. Protože se celá rodina věnuje chovu a výcviku koní, byli jsme rozhodnuti, že to musíme vidět. Paní Pašková nás zavedla na pastviny, kde na nás čekali koně. Každý z nás vyfasoval kartáče na česání hřívy a srsti koně, poté nastala ta chvilka pravdy. Naším úkolem bylo vodit koně. Věřte, že jsou to úžasně chytří tvorové, kteří pokud je vedete tak, jak se má, udělají vše podle vás. Vyzkoušeli jsme si dokonce chůzi po plachtě, couvání koně, postoj na paletě a krok zpět. Po vyzkoušení jsme mohli s dětmi vylézt na koně a svézt se. Mnoho dětí mělo opravdu obavy, ale nakonec to zvládly. Tak velké zvíře, kdo by z něj neměl respekt. Na úplný závěr si většina dětí vyzkoušela správný posed na koni a klus pod vedením p. Dominiky Paškové, která děti velmi podpořila, radila, jak vylepšit sezení, apod.
Jsem moc ráda, že jsme toto dopoledne podnikli, protože nejen pro děti, ale i pro mě to byl nádherný zážitek. Nebyl to jen tak obyčejný den, kdy jsme zdálky koukali na koně, hladili si je, ale vše jsme prožili až do morku kosti.
Velké poděkování patří p. Paškové, která se našim dětem maximálně věnovala a připravila pro ně nejen skvělou zábavu, ale mnohému jsme se i naučili.

Jana Tolarová

Olympiáda po našem

Nejen v Paříži budou probíhat olympijské hry. My v horšické škole jsme už svoji olympiádu měli, a ne ledajakou. 17. června se na ,,olympijském stadionu,, , tedy školním hřišti, sešli sportovci z několika zemí. Přijeli zástupci z daleké Číny, ze Španělska, ze sousedního Slovenska a samozřejmě sportovci hostitelské země Česka. Mezinárodní rozhodčí složili svůj slib, vzplál olympijský oheň a mohlo se začít soutěžit. Disciplin bylo pět – běh v pytli, kop do brány ( se zavázanýma očima), hod koulí, skok do dálky a slalom s míčkem. Všichni sportovci bojovali jako lvi, mezi nimi byli vítězové, ale nebyli žádní poražení, protože na naší olympiádě bylo důležité, aby si všechny děti sportovní zápolení užily. Odměnou byly nejen diplomy pro první tři nejlepší, ale všichni byli oceněni čokoládovou mincí a dalšími drobnými dárky. A tak nezbývá než dodat – další horšické olympiádě ZDAR!

Pavla Nohavcová

Navštívili jsme letiště v Líních

V pátek 31. května jsme společně s mateřskou školou navštívili letiště v Líních, kde sídlí Letecká záchranná služba armády České republiky Plzeňského kraje.
Na úvod jsme si povídali o zásadách první pomoci. Děti dobře znali správné telefonní číslo na záchranku a věděli, co je třeba oznámit. Na figurínách jsme si potom mohli vyzkoušet masáž srdce a na svém vlastním těle i nafukovací dlahu.
Před svačinou nás vyrušila siréna. Do tří minut musí být vrtulník ve vzduchu. Všichni jsme zpovzdálí se zatajeným dechem a vlajícími vlasy sledovali akci záchranářů. Ani jsme si nevšimli odkud se seběhli a Sokol, jak se jejich vrtulník jmenuje, už roztáčel své vrtule a odlétal zachránit život. Na palubě sedí posádka, do které patří doktor, sestra, dva piloti a jeden palubní technik. Mají na starost plzeňský a karlovarský kraj. V České republice máme deset leteckých (vrtulníkových) záchranných služeb a v rámci krajů probíhá tzv. mezikrajová spolupráce.
Poté jsme se dozvěděli, jak to vlastně na letišti funguje a hlavně si děti mohli prohlédnout a projít záložní záchranářský vrtulník. Dozvěděli jsme se, že ,,Sokol¨ je jediný vrtulník v České republice, který může převézt dva pacienty najednou, ve vzduchu má ohlašovací heslo Kryštof7. Dále, že jsou tři druhy letů a také třeba to, kdy a jak se používá vrtulníkový jeřáb.
Návštěva byla zajímavá a udělala na nás všechny velký dojem. Ne každý den máme možnost, poznávat práci záchranářů.

Pavla Štěpánková

Skvělý den

Ve čtvrtek 6. června 1. – 5. ročník vyrazil na dlouho očekávaný školní výlet. Naše cesta směřovala tentokrát do Mirakula. Většina z nás ví, že je to zábavně- naučný park plný zábavy, her, zvířat a hlavně nabízí mnoho míst, které nenechají dětskou fantazii v klidu.
Cesta byla trochu náročnější, jeli jsme autobusem 3 hodiny tam a 3 hodiny zpět. V parku jsme strávili celkem 7 hodin, což si myslím, že bylo dostačující i pro naše děti. V 17 hodin se všichni pomalu a jistě šourali k autobusu a většina z nich ani nemluvila únavou.
V průběhu celého dne jsme navštívili mohutný hrad Mirakulum, který má 8 vyhlídkových věží, prolézačky skrze celý hrad a samozřejmě podzemní chodby, které jsou největší kuriozitou celého parku. Tyto prostory staly nejvíce navštěvovaným místech našich průzkumníků.
Osvěžení nám nabídl vodní svět, který nám umožnil osvěžující atrakce nabízející naučnou hru, provázanou vodou. Vzrušující bylo i lesní město, kde dominovala stezka korunami stromů a opět dlouhé podzemí. Nechyběl ani sjezd na člunech. Po dešti, který nás překvapil to opravdu svištělo.
Vertiko je nová atrakce parku. Jeho věž sahá do výšky až 13 metrů a je z ní vidět na sousední tankodrom a širé okolí. Z té výšky nám šel mráz po zádech. Tajemné bludiště všechny lákalo. Cestičky, které vedou někam a nikdo neví kam, to je prostě paráda. Super zábavu přinesly i obrovské trampolíny, které měřily na délku 25 metrů a na šířku 13 metrů, no to už je pořádné místo pro skákání. Největší fronty byly na super velké houpačky, které byly zavěšené ve výšce 12 metrů a kmit mají kolem 20 metrů. No, nezhoupněte se.
Věřte nebo ne, ale celý den utekl jako voda a my se museli chystat k odjezdu. Na závěr jsme vyzkoušeli obrovský vulkán a kolotoč, který se kývat ze strany na stranu. Nechyběl ani nákup suvenýrů a honem do autobusu. Odjíždíme.
Den byl fajn, mám velkou radost, že se naše děti chovají velmi pěkně, dokáží pomoci druhému, jsou to opravdoví kamarádi. Těším se na další takový výlet plný pohody a nadšení.

Jana Tolarová

Divadlo Šapitó

Znáte dobře pohádky? Myslíme ty klasické, jako je O Červené Karkulce, Šípkové Růžence nebo O perníkové chaloupce. Že znáte? Ale tak, jak je ve školce zahráli Tomáš a Bětka, herci zájezdového Divadla Šapitó, pravděpodobně ne. Oni totiž dětem předvedli nejen svůj um herecký, ale také pěvecký, muzikální, žonglérský, a tak trochu i akrobatický. Jejich podání pásma pohádek bylo skutečně nevšední. Nepostrádalo vtip, vlídnost a o dramatické pasáže také nebylo nouze. Zmiňovaným pohádkám to nijak na kráse neubralo, ba naopak je velmi obohatilo. A co na to děti? Ty se smály od začátku až do konce. Vtaženy do příběhů jednotlivých hrdinů bez zaváhání reagovaly a dávaly tak hercům krásně najevo, že tohle představení tedy vážně není nuda. Zpívaly, radily Karkulce, Růžence, Jeníčkovi i Mařence. Snažily se pomoci pohádkovým hrdinům v zapeklitých situacích. Všechny pohádky skončily šťastně a děti zažily pocit, že tomu byly nápomocny. Celé toto dopolední představení bylo doslova nabito energií jak herců, tak i diváků. Proto budeme rády, když k nám tento soubor opět někdy v budoucnu zavítá.

Magda a Dana

Výlet ke Dni dětí

Předposlední květnový den patřil ve školce oslavě. Slavily jsme v předstihu s dětmi jejich svátek. Oslava to byla velkolepá! Nechyběly dobroty všeho druhu a ani přípitek na počest našich a vůbec všech dětí z celého světa. O bohaté pohoštění se nám postaraly maminky, jmenovitě paní Rašpličková, Kozáková a Soukupová, kterým ještě jednou velice děkujeme. A proč jsme vůbec slavily o pár dní dříve? Důvody byly hned dva. Ten první, že Den dětí připadal tento rok na sobotu, kdy se běžně ve školce nesejdeme a ten druhý, byla páteční výprava na letiště v Líních. Navštívili jsme zde společně se školáky základnu letecké záchranné služby Plzeňského kraje. Po krátkém, a přesto dramatickém bloudění v rozsáhlém areálu jsme dorazili na základnu, kde se nás ujali zaměstnanci LZS. Hned v počátku jsme byli svědky kondiční přípravy posádek, která patří k jejich nutným pravidelným aktivitám. Pak naše kroky vedly do hangáru, kde si děti i školáci směli důkladně prohlédnout vrtulník W-3A Sokol a vyzkoušet si poskytnutí první pomoci raněnému. Všichni byli nadšeni z možnosti projít si skutečný vrtulník, připravený k tomuto účelu. Vidět kabinu pilota a pak ošetřovat své kamarády, jako kdyby šlo skutečně o život. Kolem nás v jednu chvíli také projížděla zdravotnice na koloběžce. Vyvolalo to v ten moment u všech úsměvné reakce a záhy jsme se dozvěděli, že koloběžka je pro personál v tak rozsáhlém prostoru rychlým „přibližovadlem“. Ale ten největší zážitek měl teprve přijít a nenechal na sebe dlouho čekat! Hangárem se rozezněla siréna, a to znamenalo jediné. Někde šlo skutečně o život a bylo třeba povolat Sokola. Sokola s volacím znakem Kryštof 7. Posádka v tu chvíli bleskově vybíhala ze své základny a my se museli rychle přesunout před hangár. Viděli jsme poslední zaklapnutí dveří zadního prostoru vrtulníku, start a vzlet vzhůru. „Ostrý“ start, který má vždy přednost před ostatním leteckým provozem. Do tří minut aktéři opustili svoji základnu, aby někomu zachránili život. Byli vážně rychlí. A my je s obdivem sledovali. Neopakovatelný zážitek, který v nás ještě dlouho po návratu z exkurze přetrvával. Můžeme jim všem takto ještě jednou poděkovat za příležitost vidět zázemí a práci profesionálů LZS. Děkujeme!

Magda a Dana

Květen

Začátkem měsíce se školní družina zapojila do úklidu Hůrky. Děti se snažily vysbírat opravdu vše, aby bylo naše oblíbené místo opět čisté. S blížícím se Dnem matek, jsme vyráběli dárečky pro naše milované maminky. Upekli jsme jogurtové koláčky a pohostili jsme bývalé žáky, kteří se na nás přišli podívat. Společně jsme si povídali, hráli různé hry a užili jsme si krásné odpoledne. Také nás navštívila paní Marešová a ukázala nám výrobky z papírových ruliček. Ve sportovní hale jsme si zatancovali a zahráli stolní tenis. Také jsme se zapojili do soutěže Zdravá 5 a obdrželi certifikát za účast. Koncem měsíce pro mě děti připravily překvapení v podobě papírových šatů a kabelky a tím mi udělaly velkou radost.

Marija Mukan

Na návštěvě u oveček

V pátek 17. 5. 2024 jsme se s dětmi vypravily na výlet do nedalekých Prusin, kde v bývalé škole sídlí Spolek Ametyst. Jedná se o tým lidí, kteří se věnují ekovýchově a jejich vizí je žít v souladu s životním prostředím. Na Prusinách se nás ujaly dvě milé lektorky, Barča a Eva. Ty si s dětmi povídaly o hospodářských a domácích zvířatech a přiblížily dětem chov ovcí. Děti se dozvěděly zajímavosti procesu zpracování ovčí vlny a všeobecně o užitku hospodářských zvířat. První část programu jsme byly, vzhledem k deštivému počasí, nuceny strávit ve vnitřních prostorách. To však vůbec nevadilo, protože program byl pestrý a zvolené aktivity děti bavily. Skládaly obrázky zvířat, zkoumaly svými smysly ovčí vlnu a vyrobily si na památku ovečku. Nechyběl ani pohyb a potřebné protažení těla. V druhé části programu nám počasí již přálo a mohly jsme se s dětmi přesunout ven. Tam už to byla opravdová návštěva u oveček. Děti je směly nakrmit donesenou potravou a odvážnější také pohladit. Tento přímý kontakt se zvířaty se dětem velmi líbil. Přistupovaly k nim citlivě a vnímaly blízkost tohoto setkání. Vše ale rychle uteklo a byl čas rozloučit se. Zamávaly jsme tedy našim novým kamarádům a vydaly se na cestu zpět do školky.

Magda a Dana