Author: Ivan52vQNAs.K852vQN52vQNAs.K852vQN

Blonďák upálený v Německu, to byla první informace, kterou mi žáci po vyluštění tajenky řekli.
Po tajence jsme se seznámili s jeho životem a sestavili jsme časovou osu jeho životních událostí. Poté jsme mluvili o jeho době. O rozdělení společnosti na dva tábory a o tom, jak bylo složité se dohodnout. Žáci se zkoušeli dohodnout s kamarádem na tom, jaká barva je nejlepší či jaká omáčka nejlépe chutná. Žáci nevěděli, jaká stanovisko budou zastávat. Pro mnohé bylo složité tvrdit,  že pes je lepší než kočka, ale popasovali se s tím statečně.
Po vzoru knihy Labyrint světa a ráj srdce jsme se vydali hledat smysl života do okolí Horšic. Cestou nás, stejně jako Poutníka, potkávala různá dobrodružství. Žáci plnili úkoly, které jim cesta přichystala. Cestou jsme sbírali střípky moudrostí, které byly vyřčeny Komenským. Druhý den, když jsme tyto střípky složili, zamýšleli jsme se nad tím, jak by stejné myšlenky řekl Jan Ámos Komenský v dnešní době. Žáci si vyzkoušeli hrát krátké divadlo, každý se stal jedním orgánem a  společně vytvořili model lidského těla. Tuto aktivitu všichni ocenili a jistě se i o fungování těla něco dozvěděli.
Dva dny s Komenským byly pro žáky 4. a 5. ročníku opravdu málo  a mnoho zajímavých aktivit bohužel neproběhlo. Snad si žáci odnesli nové informace a hlavně zkušenosti, které v  pozdějším studiu a životě ocení.

Štěpán Peterka

Dvoudenní projektové vyučování, které proběhlo před Velikonočními svátky v 1. a 3. ročníku se opravdu vydařilo. Žáci pracovali ve skupinkách, každý měl svoji roli, kterou si musel poctivě plnit. Vedoucí skupinky dohlížel a korigoval práci a úkoly. Co je to vlastně pohádka, musí mít vždy opravdu jen dobrý konec? Hlavní postavy mohou být nejen kladné, ale i záporné? Děj je posazen jen do minulosti , na zámek? Takové a další otázky byly úvodem k našemu vyučování. Nechybělo ani mnoho zapeklitých otázek a kvízů. Zahráli jsme si i mnoho poznávacích her a na závěr projektu nechyběla ani Pohádková stezka s tajenkou. A věřte mi, že cesta nebyla vůbec jednoduchá. Naučili jsme se i krásnou pohádku úplně zpaměti. Kdo ji nezvládl úplně celou celičkou, určitě si zapamatoval alespoň nějakou část. Plnili jsme dokonce i slovní úkoly z pohádky O červené Karkulce, jak daleko a kolik kilometrů musela ujít přes celý les, kolik stál nákup pro babičku a samozřejmě i hledání pohádkových dvojic. Zahráli jsme si i mnoho her, při kterých nebylo nutné ani slovíčko a to jsme také skvěle zvládli. Jen bych řekla, že příště si na takový projekt vezmeme ještě den navíc, protože děti jsou velmi spontánní, okoření takové projekty o mnohé poznatky, že se mi o tom ani nesnilo. Nikdy nedokážu přerušit děti, když jsou tak zapálené a nadšené svým vyprávěním. Proto, příště určitě ještě den navíc.

Jana Tolarová

Bylo krásné předvelikonoční dopoledne, středa 16. dubna. Žáci 2. ročníku přišli do školy pouze s batůžky. Proč? Ne, nikam na výlet nejeli, ale čekalo je učení formou projektového vyučování s názvem Zajíčkova koleda. Hned ráno si vyrobili dvě moc hezké kraslice, a pak už následovalo ,,soupeření ,, jednotlivých skupin. Tentokrát byly skupiny čtyři, vedoucí skupin byli kluci, kteří si k sobě vybrali své ,,spolupracovníky,, nebo vlastně ,,spolupracovnice,,. Skupinky se jmenovaly Zajíčci, Ovečky, Hříbátka a Kuřátka. A začal boj o co nejvíce bodů. V pracovních listech plnili žáci zábavné velikonoční úkoly z matematiky, českého jazyka, došlo i na badatelský úkol či hledání cesty z labyrintu. Nejvíce jim dal asi zabrat badatelský úkol, kdy podle daného popisu měli určit a vybrat správné vajíčko. Skupiny se činily, a tak o přidělování bodů nebyla nouze. Pak se všichni přesunuli do našeho altánu na školní zahradě, kde si vyrobili úplně jednoduchou pomlázku. Na závěr proběhlo vyhodnocení skupin, předání Pochvalných listů a sladká odměna. A která skupina vyhrála? To přece není důležité – vyhráli všichni, protože celé dopoledne pracovali se zaujetím. A hlavně – nejdůležitější úkol byl splněn – vzájemně si pomoci, poradit si a spolupracovat.

Pavla Nohavcová

Ve čtvrtek 3. 4. 2025 se v naší škole konal zápis do 1. třídy. Kromě předškoláčků s rodiči jste tu dnes mohli také potkat zajíce, žábu, lišku a mnoho dalších zvířátek. Že by paní ředitelka pro tento speciální den objednala mini Zoo? Kdepak, to se jen naši starší žáci převlékli spolu s asistentkami do kostýmů zvířátek, aby přivítali budoucí prvňáčky. Ukázali jim nové aktivity, zahráli si s nimi zajímavé hry a provedli je prostorami školy. Zatímco z dětí opadla prvotní nervozita z něčeho nového, rodiče vzpomínali na dobu, kdy sami chodili do školy.
V letošním roce jsme přivítali 9 předškoláčků.
Mezi nimi: Julinku Fořtovou, Matyáška Klímu, Luncinku Koppovou, Rozálku Kotovou, Natálku Kotovou, Thomasíka Protivínského, Samíka Tolara, Jiříka Vachovce a Esterku Paškovou

Nathalie Protivínská

Když jsme jeli v polovině února do Plzně na plavání poprvé, měli jsme možnost u některých dětí sledovat nesmělý vztah k vodě. Jiní se nemohli plavání dočkat, avšak jejich nadšení převládalo nad jejich stylem.
Když jsme jeli na začátku dubna naposledy, jednalo se o úplně jiný příběh. Původně bojácní se dokázali do vody vrhnout a plavat. Na nejlepší plavce byl při poslední lekci úžasný pohled a jistě se v létě nebudou muset bát žádné vodní plochy.
Za co však patří dětem velká pochvala, je jejich chování a vystupování, které kvitovali plavčíci již od první lekce. Většina plavčíků dětem padla do oka. Pokud některý z nich chyběl, nesly jeho nepřítomnost nelibě.
Velkým zážitkem byla poslední hodina a to, jak děti závodily. Žáky 1. a 2. ročníku čekal sprint na šířku bazénu. Starší děti tento závod doplnily otočkou. Nebyl jsem na mnohých plaveckých závodech, ale jsem si jistý, že zažít takovou atmosféru a vzájemnou podporu není zcela běžné a jednalo se o skvělý zážitek. Bylo úžasné vidět děti, jak si při posledním volném plavání dokázaly užívat vody a zároveň dodržet stanovená pravidla. Věřím, že všichni žáci budou na plavecký výcvik s radostí vzpomínat.

Přeji Vám i vašim dětem hodně krásných zážitků spojených s vodou.

Štěpán Peterka

Pojem asistent není většině z nás neznámý. Představíme si člověka, který nám s něčím pomůže, udělá, vyřeší. I v naší škole fungují 2 asistentky, tzv. asistentky pedagoga. Hlavním cílem práce asistenta pedagoga je pomoc pedagogovi při práci se žáky, kteří vyžadují zvýšenou míru podpory ve vzdělávání. Mohu říci, že soužití s asistentkami ve třídě není jednoduché. Ve třídě si na sebe nemusí zvyknout jen dítě a asistent, ale hlavně učitel a asistent, protože pokud ta spolupráce a souznění nefunguje, není práce ve třídě možná. Myslím si, ale že dnes již mohu po 7 měsících společné práce s našimi asistentkami říci, zvládáme to. Děvčata pracují s obrovským nasazením, přináší skvělé nápady a náměty do hodin. Nathalie i Ivanka jsou sehrané a jsou pro nás velkou pomocí a podporou. Vnesly do naší školičky čerstvý vítr a optimistickou náladu. Nemyslete si, také nám to nějaký čas trvalo se sehrát a společně odstranit počáteční chyby. Dnes jsem moc ráda, že děvčata mají chuť do práce a nezastaví se před žádným problémem. Moc jim za to děkuji a těším se na další spolupráci s nimi.

Jana Tolarová

V úterý 1. 4. proběhla v naší škole přednáška pro žáky 1. – 5. ročníku s názvem „ Na světě nejsi sám“. Pro výběr takové akce byl pro mě samotný název, který mě velice zaujal.
Pomoc dětem pochopit, že jejich život a život ostatních je jedinečný a že ho musíme chránit, že život znamená také neubližovat druhým a vzájemně si pomáhat. To vše jsem si představovala pod tímto názvem. Paní lektorka měla sice dobrý úmysl vysvětlit dětem, jak je důležité sebevědomí dítěte, jak mají děti zvládat negativní emoce, třídit odpad, jak se správně stravovat, čím se liší lidé kolem nás, ale program byl velice přeplněný obsahem. Jak říkali naši rodiče, někdy méně může znamenat více. V naší škole je úplně normální při takových činnostech pracovat ve skupinách, aktivně, dětem umožňujeme prostor k vyjadřování. Myslím, že tato přednáška byla přeplněna pojmy, kterým ani děti nerozuměly. Přemírou mluvení a mála aktivit ke konci způsobilo i nezájem a unavitelnost dětí. Příště už budu chytřejší. Název nemusí vždy být tou hlavní prioritou dobré akce.

Jana Tolarová