To není jen zábava

Krásné počasí, které nás provází celý květen, jsme v 1. a 2. ročníku využili k aktivitě, která nám není neznámá již z dob COVIDU, tzv. Učení venku. Vyhradili jsme si 2 dny v týdnu, kdy opravdu pilně pracujeme v přírodě, na školní zahradě, v prostředí rybníka. Pro ty, kteří se s touto aktivitou ještě nesetkali, trochu informací.
Že výuka venku, v přímém kontaktu s přírodou a se světem, přináší dětem mnoho výhod, víme asi všichni. Učení venku je názornější, roste motivace dětí k učení, posiluje se jejich zdraví a hlavně je pro děti velkým přínosem a zábavou. Bytí v přírodě je pro mě přirozenou součástí lidského života. Já přírodu vyhledávám už od dětství. Děti jsou v přírodě spokojené, mají mnohonásobně více různorodých podnětů, příroda je ideálním prostředím pro jejich učení a rozvoj.
Přesto učení se venku, mimo třídu a budovu školy, není příliš rozšířeno. Jednak není úplně jednoduché se na takové učení připravovat, shromažďovat a vytvářet potřeby a pomůcky, které se dají využít, ale hlavně je důležité vést děti k takovým činnostem již od prvních let školní docházky. Samozřejmě je důležité najít také takový kolektiv lidí, který já mám v naší škole a který se nebojí zapojit se do mnoha aktivit, vzdělávat se a aktivně spolupracovat.
Dalším kladným aspektem pro tuto výuku je i to, že jsme vesnická škola, kolem dokola nás obklopují pole, louky, krásné prostředí. Také prostor na školní zahradě je skvělý a bude ještě lepší, až v měsíci září a říjnu využijeme úplně nové zázemí s výukovým altánem, hmatovými stezkami a výukovými kouty. Někdo si myslí, oni se neučí, jen běhají po zahradě. Opak je pravdou. Ve dvou ranních hodinách jsme právě dnes zvládli mnohé. V první části jsme pozorovali přírodu naším přírodovědným okénkem. Každá skupinka si vybrala své místo na zahradě, kde pozorovali okolí, stromy, živočichy, oblohu. Po chvilce pozorování jsme zhodnotili místo, které jim sloužilo pro tuto činnost. Děti zapojily opravdu všechny smysly. Cituji. Cítili jsme právě posekanou trávu, na obloze jsou mraky, připomínající draka, ptáka. Opodál se v zemi váleli kosi a vrabci. V černém fráčku vzlétla vlaštovka, slyšeli jsme štěkot smutného pejska. Možná, že za chvíli zahlédneme kočku. To je samozřejmě jen troška toho, co všechno děti zahlédly. Nejen, že si takovým povídáním rozšiřují slovní zásobu, osvojují si nové poznatky názvů ptáků, rostlin, živočichů, ale uvědomují si i význam přírody jako takové.
Po této aktivitě následovala práce s jazykem. Vytvořili jsme si síť, kterou nám doplnili žáci 2. ročníku písmenky z abecedy. Poté měly skupinky za úkol vyhledat co nejvíce předmětů, věcí, rostlin, které najdou ve své blízkosti a přiřadit je k danému počátečnímu písmenu. Na závěr jsme sčítali a odčítali do 20 s prvním ročníkem a násobili a dělili s druhým ročníkem. K této aktivitě jsme využili křídy na chodník a kamínky se znaménky +, -, ., : . Pro porovnávání čísel jsme využili rákos, který se nám výborně osvědčil pro svoji jednoduchou manipulaci. No prostě jsme si to užili. Celé dopoledne jsme strávili v příjemném prostředí a splnili jsme všechny námi zadané úkoly. Takže zase zítra a za týden……

Jana Tolarová