Strašidelná škola

Většina z nás se někde v koutku svého já bojí strašidel, ale děti, i když se jich bojí, stále je vyhledávají a chtějí vyprávět strašidelné příběhy nebo pohádky. Náš dvoudenní projekt nese také takový název „Strašidelná škola“. A opravdu v pondělí ráno jsem vítala své žáky 1. a 3. ročníku mezi dveřmi ne jako učitelka, ale jako čarodějnice Kanimůra. Děti byly nadšené. Co se asi bude dít? To se honilo hlavičkou většině prvňáčků, kteří mě ještě tak dobře neznají, jako žáci 3. ročníku. Ti už jsou připraveni na to, že si ten projekt užijeme se vším všudy.
Po příletu Kanimůry na koštěti jsme se rozdělili na 4 skupiny strašidel. Strašili nás UPÍŘI, NETOPÝŘI, VŘÍSKOUNI A DUCHOUNI. Děti si vybraly svá jména a hned jsme se pustili do myšlenkové mapy s tématem Strašidelná škola. Co všechno do ní patří si nedokážete představit. Od hadů, netopýrů až po žabí oči nebo kotlíku na vaření lektvarů, či elixírů. Děti jsou skvělé v tom, že nic nepředstírají, všechno chtějí povědět tak, jak to cítí, takže kdybych práci po 30 minutách lehounce nestopla, vymýšlely by snad ještě teď. Čekalo nás mnoho práce. Vytvářeli jsme osově souměrné klobouky, kotlíky, pavučiny, starší žáci skládali přesmyčky slov, počítali se strašidelnými dýněmi, mladší kreslili nejstrašidelnější obludu. Tvořili jsme strašidelné příběhy s danými slovy, hledali správné strašidelné bytosti dle zadaného popisu. Samozřejmě, že všechny děti jsou soutěživé, proto jsem nezapomněla ani na odměňování malými duchy. Závěr celého prvního dne jsme zakončili hudbou ze strašidelných pohádek a děti mohly jednou či dvěma větami shrnout celé dopoledne. Druhý den jsme měli velmi náročné, čekalo nás tentokrát kreativní tvoření. Vytvořili jsme si opět myšlenkovou mapu s tématem Elixíry a lektvary. No a hlavním úkolem pro nás bylo uvařit si svůj elixír. Nebojte, práce byla pouze s temperovými barvami, ale určitě se nám vše vydařilo. Všechny elixíry dle své barvy měly i příhodné názvy. Elixír času, zapomnětlivosti, vzpomínek, radosti, lásky…
Tento den byl velmi krásný, práce nás všechny velmi bavila, i když třída nejdříve vypadala jako povodňová oblast. Jsem ráda, že jsme se neutopili, ale práce s dětmi byla prostě skvělá. Jsem moc ráda, že čas, který věnuji přípravě takového projektu se nemíjí účinkem a to se opravdu podařilo.
Ale pozor, strašidla sice v horšické školičce již nejsou, ale brzy přijdou čerti. Pozor na ně. My se ale nebojíme.

Žáci 1. a 3. ročníku a Jana Tolarová