Nezapomenutelné zážitky

Proč takový název pro článek, který se týká naší prázdninové školy?
V naší školičce už budu učit skoro 30 let, ale musím říct, že tak krásné dny jsem snad ještě nezažila.
Již druhým rokem pořádáme tzv. Prázdninovou školu. Celý nápad vznikl díky COVIDU 19. První dva týdny o prázdninách, bylo to však pouze 5 dní/ svátky/, jsme každý den zažívali nová a nová dobrodružství. Pořádali jsme jsme například výpravu do Přeštic. Přesto, že nám tento den počasí nepřálo, vydali jsme se jako opravdoví turisté na tajuplnou cestu, protože dětem nebylo známo, kam naše kroky povedou. Naše cesta započala ráno v 8, 00 hod v Horšicích, odtud jsme pokračovali přes Vitouň do Radkovic, kde jsme měli první zastávku na fotbalovém hřišti. Tady jsme se posilnili, odpočinuli, pohráli a pokračovali do Příchovic. Nastala však první krize chůze. Bolely nožičky a zazněly první otázky. Už tam budem? Je to ještě daleko? V Příchovicích jsme se vydali kolem potoka na Ostrov. Prohlédli jsme si vodní elektrárnu, obešli jsme ostrov a následovala cesta do Přeštic. Další zastávka byla na Káčeti. Posilovací sestavu vyzkoušeli nejen kluci, ale i děvčata. Povyprávěli jsme si o přeštickém kostele, který se nad námi tyčil jako starobylý hrad. Poslední kroky nás vedly do místa, které bylo snad pro děti nej zážitkem. Do pizzerie. Objednali jsme si 6 obrovských pizz a ty nejsladší džusy, které tam měli. Tady jsme naši výpravu opravdu zakončili. Zpáteční cesta již byla autobusem, abychom vše zvládli do příjezdu rodičů. Druhý den jsme pro změnu prošli celé Horšice a pozorovali, jak přívalový déšť zaplavil místní rybník, jak poprvé potok opravdu vřel a další místa, která byla poničena. Po dobrém obědě jsme jsme trávili čas na zahradě. Hráli na schovávanou, stavěli vesničky z písku, soutěžili jsme. Následující den jsme se vydali směr Újezd. Z obyčejné procházky se vyklubal den opravdového dobrodružství. Začali jsme schovkou a skončili v potoce. Kluci přišli na to, že budou stavět hráz a za malou chvilku se připojily i děvčata, která se chtěla zchladit. Všem se to natolik líbilo, že jsem je odtud musela opravdu vyhánět. Dokonce jsme od Ivči Zápotocké dostali i nálož zmrzlinových kornoutů, což všichni uvítali. Před polednem, cestou zpět do školy, jsme si vyzkoušeli chůzi naboso. Po obědě, samozřejmě, že nikdo nebyl unavený, jen já, nás čekala stezka naboso na školní zahradě. Pískoviště se proměnilo v rybník, pod smrky byla bahenní lázeň. A aby toho nebylo málo, naše zlatíčka bahenní lázeň využila doslova a do písmene. Všichni se natřeli bahnem, ale to mytí potom, myslela jsem si, že už to nikdy neumyjeme. Po celém procesu mytí, nastalo období odpočinku. Děvčata prováděla masáže s lávovými kameny. Dokonce i kluci toho využili. Chvíle klidu však netrvala dlouho. Protože se opět objevilo sluníčko, kdosi dostal nápad, zchladit se. Na řadu přišly lahve od nápojů. Samozřejmě ti, kteří se nesvlékli, byli celí mokří, ale stálo to za to. Věřte nebo ne, ale tyto dny si užily nejen děti, ale asi nejvíce já. Měla jsem možnost poznat, jaké jsou děti v jiném prostředí než školním. Jak se chovají, jak jsou nápadití, otevření, jak dokáží být samy s sebou a hlavně, jaká dokáží připravit překvapení.

Jana Tolarová