Není sloh jako sloh

Komunikační a slohová výchova/ KSV/nemusí být jen nudným doplňkem osnov literatury a českého jazyka. Slohová výchova nabízí obrovský potenciál pro rozvoj velkého množství dovedností, které budou moci žáci uplatnit v mnoha oblastech každodenního života. Proto jsme se se staršími žáky rozhodli, zpestřit si hodiny KSV a trochu si je okořenit. V hodinách se často rozebírá vyprávění příběhů. To je přímo skvělá příležitost ukázat žákům, že člověk je tvor ze své podstaty příběhový, tudíž se obklopuje příběhy v mnoha oblastech a sférách běžného života. V měsíci září jsme se věnovali tématu „Fantastický příběh, událost, přání“. Žáci 3. – 5. ročníku vytvářeli krásné příběhy s touto tématikou. Než byly vytvořeny tyto práce, připravovali jsme si společně vhodná slova, která se dají použít, jak by měly vypadat věty přímé, jak si příběh rozdělit na části/ osnova příběhu a pak teprve mohli žáci postupně tvořit. Po týdnu práce přinesli ke kontrole, zodpověděli jsme si různé dotazy, řešili některé problémy a pak jsme mohli pokračovat dál, až ke zdárnému konci.
V měsíci říjnu pracujeme s „Rozhovorem“. Zábavnou formou jsme započali první hodinu, kdy někteří byli reportéři, či novináři a vedli obsáhlý rozhovor s VIP osobou. Úkolem ostatních žáků ve třídě bylo poznat tuto osobnost. Práce v dalších hodinách bude pokračovat tím, jak se chovat při takovém rozhovoru, s kým dalším můžeme dělat rozhovor.
Práce se staršími ročníky je velmi naplňující. Mnohdy si říkám, kde se v nich bere tolik nápadů a elánu pro práci. Jsem ráda, že mi bylo dopřáno učit i starší ročníky, protože jsem letos tř. uč. 1. a 3. ročníku.

Mgr. Jana Tolarová

Kouzelné moře

Tento příběh je určen pro všechny, kteří věří v nadpřirozené schopnosti, čáry a kouzla.

Jednoho krásného srpnového rána jsem vstala a cítila, že mě čeká velké dobrodružství. Jako každé ráno jsem si dala müsli s mlékem a hrnek ovocného čaje. Z naší dílny byl slyšet šramot a teprve, když vyšel tatínek s úsměvem na rtech, tak jsem si uvědomila, že mám dnes narozeniny. Asi před měsícem mi slíbil, že v den mých desátých narozenin pojedeme společně k moři. Můj tatínek je konstruktér neuvěřitelných strojů. Při písničce Hodně štěstí zdraví, tatínek otevřel vrata od dílny a já jsem uviděla velkou modrou ponorku na kolech. Rychle jsem si sbalila pár věcí a vyrazili jsme na cestu. Na silnici byly strašně dlouhé zácpy a tatínek byl z toho celý nesvůj. Najednou jsem uviděla, jak prudce švihl rukou, a my jsme se vznesli nad kolonu aut. Letěli jsme tak rychle, že si nás nikdo ani nevšiml. Zeptala jsem se, co se děje, ale on se jen usmál a řekl, že je toho ještě hodně, co mi musí říct. Když jsme dorazili k moři, byla už tma, ale mě se vůbec nechtělo jít spát. Tatínek začal s vyprávěním o svých kouzelnických schopnostech. O tom, jak umí pohybovat věcmi, jak mluví se zvířaty a mnoho dalších zajímavostí. Že má takový dar, zjistil v den svých desátých narozenin. Nevěděl, jestli jeho kouzelnické schopnosti jsou dědičné a tak jsem usínala s přáním, abych i já měla jeho dar a jednou se stala třeba slavnou kouzelnicí. Když jsem se ráno probudila, tatínek nebyl ve své posteli. Z okna ponorky jsem viděla, jak plave v moři s delfíny. Ukazovali mu ploutvemi směr, kterým se máme vydat na cestu. Nastartovali jsme naší ponorku a za malou chvíli jsme byli pod hladinou. Kolem oken se proháněla hejna různých ryb a jiných mořských živočichů. Vůbec si nás nevšímali, jako kdybychom byli neviditelní. Najednou se před námi objevilo něco neuvěřitelného. Vypadalo to jako podmořský zámek, který byl pokrytý krásnými barevnými korály. Vpluli jsme tam, vystoupili z ponorky a já zjistila, že mohu dýchat pod vodou a slyším, co si povídají ryby kolem mě. Byl to úžasný pocit a já byla nejšťastnější na světě. Mluvila jsem s mořskými koníky, kraby, rybami i s chobotnicí. Pak jsme plavali k jedné komnatě, která měla stěny pokryté krásnými perlami. Vůbec jsem netušila, co mě za dveřmi velké komnaty čeká. Když se otevřely dveře, uviděla jsem překrásnou mořskou pannu, která vypadala stejně jako já, jen o něco starší. V ten okamžik na mě promluvila líbezným hlasem a já pochopila, že je to moje maminka. Tatínek nás obě objal a řekl, že jsme konečně spolu. Potom mi vyprávěli příběh o jejich lásce a o tom, jak si tatínek myslel, že maminka zemřela. Díky svému daru rozumět zvířecí řeči, se od jedné kosatky, kterou jsme viděli v ZOO, dozvěděl, že tomu tak není. V mořskou pannu maminku proměnil zlý černokněžník Buburak, který se do ní zamiloval. Všichni jsme vymýšleli, jak maminku zbavit zakletí. Kouzlo Buburaka bylo hodně silné a tatínkovy schopnosti na to nestačily. Jednu starou mořskou želvu ale napadlo, že když se spojí síla nás všech, tak určitě Buburakovo kouzlo přemůžeme. Nebyla jsem si jistá, jestli to dokážu, ale nakonec jsem to zkusila, abych maminku zachránila. Všichni obyvatelé zámku se chytili za ruce, ploutve a chapadla a mysleli jen na to, aby se moje maminka proměnila zpátky v člověka. Najednou ji zvedl do výšky obrovský vodní vír a byla vidět jenom jasná modrá záře. Když záře zmizela, byla maminka pryč. Hrozně jsem se o ni bála, ale doufala jsem, že je v pořádku. Potom nám delfíni přinesli zprávu, že je na pláži a živá. Rychle jsme vypluli s ponorkou na souš. A tam stála. Moje krásná maminka.

Můj příběh končí, jako všechny dobré příběhy. Všichni jsme vyrazili na cestu domů a žili šťastně až do smrti.