Křížem krážem pohádkou

Většina z nás ví, že lidové pohádky jsou žánrem lidové slovesnosti a patří k nejstarším a nejrozšířenějším formám ústní slovesnosti. Jsou to příběhy, které odrážejí vztahy dobra a zla, kde hrdinové překonávají bídu a chudobu, a svou dobrosrdečností a mravností vítězí nad zlem. Pohádka rozvíjí a vychovává osobnost dítěte. Prostřednictvím pohádky dítě poznává svět, dostává se do jiného prostředí a do jiného historického období. Děti totiž chápou svým myšlením svět jinak než dospělí. Pohádka jim nabízí úlevu od všech tlaků, navrhuje pro ně řešení problémů a dokonce jim slibuje, že dobře dopadne, tedy šťastný konec.
K mému údivu jsem však v průběhu své praxe zjistila, že v poslední době upadá zájem o lidové pohádky a hlavně o klasické české pohádky. Mým záměrem bylo tedy vytvořit pro děti projektové vyučování, které by jim přiblížilo svět pohádek a připomnělo, jaké krásné české pohádky máme. V pondělí 20. 12. jsme se tedy ocitli v pohádkové říši. Čaroděj Dobroděj kouzlil a čaroval, přivolával všelijakou havěť, hady a pavouky. Děti se proměnily v krásné princezny, strašidelné tvory, Hloupého Honzu.
Úkoly, které musely bytosti plnit, nebyly vůbec jednoduché. Naučit se básničku o perníkové chaloupce, najít cestu lesem, vytvořit krásnou střechu s taškami. Nejnáročnější však pro děti bylo poznávání úryvků a znělek z pohádek. I klasická pohádka Zlatovláska jim dala zabrat v rozpoznání. Pohádka Sůl nad zlato, Krkonošské pohádky, to už bylo pro mnohé opravdu oříškem. Děti v průběhu projektu pracovaly s nadšením, poslouchaly úryvky ze známých pohádek, hádaly kvízy a hádanky. Celé projektové vyučování jsme zakončili druhý den společně s vyhodnocením a odměnou za vykonanou práci.
A co dodat na závěr?
Ve svém každodenním spěchu bychom si měli najít chvilku, kterou můžeme strávit se svými dětmi, vnoučaty na určitý čas v pohádkovém světě. S dětmi se pohádky musí prožívat společně. Nic nám, ani dětem nemůže nahradit předčítání pohádek.
„A zazvonil zvonec a pohádky je konec.“ Tak opravdu skončilo naše projektové vyučování.

Jana Tolarová