Kufřík B. Němcové

Blovice, 10.05.2022

Měli jste jako malí rádi, když vám rodiče četli pohádky? Máte rádi pohádky i jako dospěláci? Potom jistě znáte pohádky „O perníkové chaloupce“, „Čert a Káča“,
„O kohoutkovi a slepičce“, „Princ Bajaja“, „Sůl nad zlato“, „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, „O princezně se zlatou hvězdou na čele“, „Potrestaná pýcha“.
Za všemi těmito pohádkami se jako autor neskrývá nikdo jiný, než jedna z mála českých spisovatelek doby obrozenecké, Božena Němcová.

Ještě než jsme se vydali do Muzea v Blovicích, zjišťovaly starší děti při hodině informatiky zajímavosti o Boženě Němcové, při hodině literární výchovy jsme si společně pustili zhudebněnou pohádku „Čert a Káča“ a převyprávěli ji vlastními slovy.
Vyzbrojeni těmito informacemi, jsme se v úterý 10. května 2022, vydali do Blovického muzea, kde v současné době probíhá výstava a program k životu a dílu Boženy Němcové, „Kufřík Boženy Němcové“.

V muzeu jsme se rozdělili, tak jako už jsme si navykli, na dvě skupinky (mladší děti, 1. – 3. ročník a starší děti, 4. – 5. ročník). Nejprve jsme shlédli různé rukopisy a ilustrované knížky, jejichž autorkou je B. Němcová, které byly různého data vydání a zpracování.
Kromě pohádkových knížek jsme mohli vidět i nejznámější dílo, kterým autorka proslula, a sice „Babičku“.

Dále jsme zde navštívili i upravenou třídu staré školy, do které kdysi mohla chodit malá Barunka Panklová, později Betty a ještě později (v době obrozenecké) Božena Němcová.
Paní průvodkyně nám ukázala jak se kdysi zapisovaly děti do školy, poučila nás i o tom, že pokud někdo tenkrát vyrušoval a zlobil, mohl klečet za trest na hrachu, nebo na polínku. Dokonce existovala pro děti tzv. „oslovská“ lavice. Učitel si vedl Knihu pochval a Knihu trestů. Do škol tenkrát povětšinou chodili chlapci, děvčata se učila domácím pracím a péči o domácnost, jejich přístup do škol byl značně omezen.
V kufříku Boženy Němcové byly ukryté např. vějíř, staré obrázky, prstýnek a jiné drobnosti.

Další část našeho programu byla malinko akčnější. 🙂

Měli jsme sehrát hru „O dráteníkovi“. Nejprve jsme se dověděli, kdo to kdysi dávno vlastně dráteník byl. Dnes bychom řekli, že to byl „opravář“ hrnců, rendlíků a dalšího nádobí, ve kterém se kdysi vařilo. Poněvadž peněz lidi neměli nazbyt, spravovalo se v domácnostech, co se dalo…ne jako dnes, kdy většina nefunkčních výrobků končí v popelnici, v lepším případě na třídicích linkách.
Po rozdělení rolí, našich prvních hereckých rozpacích, a nápovědě textu části hry, nás hraní chytlo…střídali jsme se v hraní role dráteníka, kočího, komorníka, komtesy, dvorních dam a pána…Naše hraní nebralo konce! 🙂

Dopoledne nám uteklo jako nic, my si v závěru našeho programu zakoupili v muzejní prodejničce nezbytné suvenýry a dárky pro své blízké a v zámeckém parku na lavičce se občerstvili svačinkami od maminek.
Plni dojmů jsme se kolem poledne vraceli zpět autobusem k naší škole. Program byl velmi hezký a zajímavý.

Při další hodině literární výchovy jsme si zkusili vyplnit Pracovní list, kde jsme si připomněli a shrnuli naše poznatky z výukového programu…zapamatovali jsme si toho opravdu hodně, což nás potěšilo.

Informace, které jsme se o naší největší české spisovatelce doby obrozenecké dověděli, nás obohatily, a naše herecké začátky povzbudily…třeba k další dramatizaci ve vyučovacích hodinách českého jazyka. 🙂

Sepsala: Jana Richterová